FVE na rodinné domy Tepelná čerpadla Poptávkový formulář

Čemu se vyhnout při nákupu FV systému II.

S odstupem a v návaznosti na předchozí článek se opět pokusíme odhalit některá další úskalí při nákupu FV systému a poradit případně čemu se vyhnout.

Tak jako se ve všech oborech lidské činnosti objevují stále nové poznatky, technologie či postupy, tak je i v oblasti fotovoltaických systémů možné registrovat vývoj vskutku překotný a velmi rychlý. Novinky, či spíše malé revoluce přicházejí téměř každý měsíc. Jedná se sice o novinky z pohledu prostého uživatele snadno přehlédnutelné, nicméně při bližším zkoumání jde o novinky často podstatné a do značné míry určující budoucí směr vývoje v tomto oboru. I o těchto trendech bude řeč, ale v jiném článku někdy příště.

Na úvod je třeba konstatovat, že žijeme v České republice. To je sice každému zřejmé, nicméně z pohledu uživatelů FV systému jde o informaci zcela zásadní, i když se to nezdá. Česká republika totiž, na rozdíl od zbytku Evropy, resp. zbytku světa, používá zcela unikátní (s výjimkou několika drobných lokalit v Británii a nějakým okresům ve Skandinávii) systém měření spotřeby elektrické energie a jejího účtování konečným zákazníkům. A zde se dostáváme k prvnímu úskalí.

1. Měření po fázích a nikoliv součtem salda elektroměru a synchronní tří fázové měniče. (ČEZký patent)

 

Většina domácností v České republice je k distribuční soustavě připojena pomocí tří fázového vedení. Tedy pro zjednodušení nám do domu vedou 3 samostatné linky, všechny s napětím 230V. Tyto linky procházejí přes elektroměr distributora elektřiny, kde probíhá měření spotřeby energie a dále pokračují do domu, kde ke každé této lince je připojena část domovního rozvodu. Měření energie se vyhodnocuje zvláště pro každou linku. Pokud tedy například v průběhu nějakého období odeberete na fázi 1 - 100 kWh, na fázi 2 – 200 kWh a na fázi 3 – 50 kWh, distributor tyto data vyhodnotí, sečte, tedy 100+200+50=350 a oněch 350 kWh vám poté předloží k fakturaci. Potud je vše zdánlivě prosté a jednoduché.

Zajímavé to začne být až v momentě, kdy k takové instalaci připojíte fotovoltaický zdroj.

Pokud je Vaše spotřeba v domě mírně vyšší (řekněme 5 MWh ročně a více) je pochopitelně možné získat státní podporu z programu Nová Zelená Úsporám až ve výši 155 000 Kč (v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji až 170 000 Kč). Z naší zkušenosti je to momentálně nejžádanější oblast podpory. Pokud chcete takovou dotaci získat, není možné použít jednofázový systém, jelikož ten je limitován velikostí pole 3,7 kWp na jedné fázi, tedy maximem toho co Vám ČEZ, PRE nebo EON povolí připojit k distribuční soustavě na jednu fázi a pro získání dotace potřebujeme pole minimálně okolo 4,5 kWp. Je tedy nutné použití systému vícefázového. Dvoufázové měniče se k nám prakticky nedovážejí, zbývá tedy systém založený na tří fázovém měniči, kterých je zde mnoho a najdete je ve většině vícefázových instalací. Drtivá většina těchto zařízení je však synchronních. Co to znamená??? Tří fázový měnič funguje tak, že vezme aktuální výrobu FV pole a symetricky ji rozdělí do každé fáze 1/3. Veškeré tyto instalace se připojují tak aby byla povolena dodávka přebytků výroby do distribuční sítě, jelikož síťové tří fázové měniče bez přetoků do veřejné sítě v zásadě nelze provozovat, ale to je na jiný článek.

No a nyní se pojďme podívat jak ona situace zamíchá s vyúčtováním elektřiny v návaznosti na měření po fázích.


 Příklad první – Česká republika

Předpokládejme že máme instalováno pole o výkonu 6 kWp a že zrovna panují dobré podmínky, slunce svítí a pole nám vyrábí 6000 wattů, máme také instalován třífázový síťový synchronní měnič o celkovém výkonu 6 kW, tedy oněch 6000 Wattů. Měnič spravedlivě rozdělí výkon na všechny tří fáze po 2000 Wattech.

Zátěž je rozložená tak, že na první fázi běží spotřebiče s celkovým příkonem 3000W a na zbylých dvou spotřebiče s příkonem 1500 Watt na každé. Celkem tedy dům spotřebuje 6000 Watt. Střecha nám vyrábí 6000 Watt čili krása, vše pokryjeme, není potřeba žádné elektřiny ze sítě. Omyl je pravdou, vzhledem k tomu, že měnič je schopen dodat maximálně 2000 Watt do jedné fáze, tak veškerý požadovaný příkon nad tuto hodnotu je vždy realizován z veřejné sítě. Jak vypadají finanční toky je zobrazeno na tabulce výše v ještě optimistické variantě. Dodávka do sítě je totiž často realizována za mnohem méně peněz, ne-li  zcela zdarma.


 Příklad druhý – Česká republika - horší světelné podmínky

Předpokládejme že máme instalováno pole o výkonu 6 kWp, ponují horší světelné podmínky, částečně oblačno, pole vyrábí 3000 wattů, máme také instalován třífázový síťový synchronní měnič o celkovém výkonu 6 kW, tedy oněch 6000 Wattů jako je výkon pole. Měnič spravedlivě rozdělí výkon na všechny tří fáze po 1000 Wattech.

Zátěž je rozložená tak, že na první fázi běží spotřebiče s celkovým příkonem 2800W a na zbylých dvou spotřebiče s příkonem 100 Watt na každé. Celkem tedy dům spotřebuje 3000 Watt. Střecha nám vyrábí 3000 Watt čili krása, vše pokryjeme, není potřeba žádné elektřiny ze sítě. Omyl je pravdou, vzhledem k tomu, že měnič rozdělí výkon pole vždy na stejné tři díly. dodá do každé fáze 1000 Watt a veškerý další chybející výkon realizuje z veřejné sítě. Jak vypadají finanční toky je zobrazeno na tabulce výše v ještě optimistické variantě. Dodávka do sítě je totiž často realizována za mnohem méně peněz, ne-li  zcela zdarma.


Příklad druhý – zbytek světa

Vstupní předpoklady o instalovaném výkonu pole a spotřebě stejné jako v prvním případě

V jiných zemích se však nevyhodnocuje každá fáze zvláště, ale suma toků na elektroměru, no a to je na Fázi 1 – 1000 Watt ze sítě a na zbylých dvou dohromady 1000 Watt do sítě, součtově tedy nula a nikdo neplatí nikomu nic. A klient skutečně pokrývá celou svou spotřebu z fotovoltaiky i když ne technicky, ale obchodně a o to jde.


 

Řešením by pochopitelně bylo použít měnič asymetrický, který dokáže dodávat do každé fáze jen tolik kolik daná fáze potřebuje a přelévat tak výrobu dle zatížení fází a ne symetricky.

Výrobci měničů po celém světě vyrábějí v drtivé většině svá zařízení právě takto symetricky, pochopitelně, proč by to mělo fungovat jinak, když zákazník je spokojen a náklady na provoz domu pokrývá z fotovoltaiky, kvůli malinkému trhu v české republice nebudou měnit své výrobní programy když 99,9% jejich zákazníků nic takového nežádá a v tomto se jim není co divit.

Existují výjimečně pokusy něco takového vyrobit, nicméně buď to nefunguje, nebo je to vykoupeno cenou a také při nesymetrické zátěži měniče, je to vždy na úkor životnosti daného zařízení, jinými slovy funguje to jen chvíli (to je dáno samou technologií a každý odborník na tří fázové střídače vám to potvrdí, i když nerad).

Jediné skutečné řešení je použít na každou fázi samostatný měnič, který k fázi přistupuje individuálně a zásobuje ji energií dle okamžité spotřeby na této fázi. To ovšem také není v dnešní době s běžnými síťovými měniči příliš možné, je třeba uvědomit si, že například 3 samostatné měniče musejí spolupracovat, nebo lépe se dělit o jedno FV pole a jednu baterii a to také není technicky příliš jednoduché. U měničů hybridních-ostrovních to je pochopitelně běžná funkce.

2. Zdánlivé řešení – Virtuální baterie??

V poslední době se objevují nabídky firem na službu takzvané virtuální baterie, tedy možnosti odebrat ze sítě energii zdarma výměnou za tu, kterou do sítě odešlu. Na první pohled je to řešení výše popsaného problému, které obchází ono problematické měření po fázích. Nicméně při bližším zkoumání to pochopitelně není pravda. Pokud do sítě dodáte v průběhu roku řekněme 0,5 MWh elektřiny, můžete si ze sítě jindy, nebo klidně hned, také odebrat 0,5 MWh, nikoliv však zdarma, ale za cenu distribučních poplatků, které dnes činí více než polovinu ceny elektřiny. Jak by to fungovalo v praxi:

Dodám do sítě 0,5 MWh elektřiny a nedostanu nic, poté odeberu 0,5 MWh elektřiny a nezaplatím cenu komodity, ale pouze distribuční poplatky tedy zhruba 1500 – 3500 Kč/MWh. V našem případě tedy 750 – 1750 Kč (dle mého tarifu). Za tuto službu nicméně musím obchodníkovi zpravidla zaplatit. Zdánlivě málo, například 60 Kč měsíčně (nebo nějaký jiný způsob zpoplatnění), což už ale činí 720 Kč za rok. Ve výše popsaném případě při ceně komodity v průměru dnes 1500 Kč/MWh uspořím za dodanou 0,5 MWH 750 Kč a zaplatil jsem na poplatcích 720 Kč. A hle 30 Kč za rok je doma.

Pochopitelně se dá namítnou, že do sítě mohu dodat více, prostě si postavím elektrárnu větší a uspořím více. Také to není pravda, jelikož čím více do sítě dodáte a budete si z ní chtít odebrat vyrobenou elektřinu zpět, tím větší bude onen plíživý měsíční poplatek. Druhý problém je ten, že dle pravidel podpory nové zelené úsporám získáte dotaci jen v případě, že minimálně 70% teoretické výroby vašeho pole dokážete spotřebovat v domě, čili znovu nemůžete postavit příliš předimenzovanou elektrárnu, jelikož nedostanete dotaci. Obecně pokud chcete provozovat domácí FV systém pro vlastní spotřebu, měl by být navrhnut a dimenzován tak, aby pokud možno maximum výroby směřovalo rovnou do Vaší spotřeby, buď přímo, nebo pomocí vlastní fyzické baterie například ve večerních hodinách. Drobný přebytek vznikat pochopitelně bude, zejména v letních měsících, ale ten se většinou nevyplatí posílat do veřejné sítě, jelikož se často jedná o službu zpoplatněnou a výnos je prakticky nulový, nebo velmi malý. Snad v dohledné době bude na trhu služba, která tuto virtuální baterii poskytne zdarma, poté by pochopitelně dodávka přebytků do sítě dávala smysl.

Čemu se tedy vyhnout při nákupu FV systému?

1. Pokud uvažujete o vícefázovém systému, vždy položte otázku, zda použitý měnič umožňuje asynchronní dodávku do jednotlivých fází.

2. Posuďte výkon měniče na jednu fázi, a to tak, že celkový deklarovaný výkon vydělíte třemi. Většinově se u nás pro třífázové systémy používají měniče s výkonem 5 nebo 6 kW, tedy 1666 resp 2000 Watt na jednu fázi. Oproti tomu posuďte, jak výkonné máte doma spotřebiče (běžná rychlovarná konvice má 2400 Watt příkon a uvaření kávy může být vykoupeno nákupem elektřiny ze sítě i v pravé poledne s dostatečným výkonem na střeše domu).

3. Pokud uvažujete o službě virtuální baterie, či výkupu elektřiny dodané do sítě, dobře prostudujte související poplatky a mějte na paměti, že dobře dimenzovaná FVE s baterií, toho zase tak moc do sítě nedodá.

4. Na domácím uložišti(baterii) pokud možno nešetřete, nebo alespoň zajistěte, aby je bylo možné v dohledné době postupně rozšiřovat za rozumné peníze.


 

V současné době pracujeme na řešení ČEZké specifiky našeho trhu a snad budeme v dohledné době schopni nabídnout řešení, které v sobě kombinuje jak výhody síťových měničů, tak výhody vlastního uložiště, tak i virtuální baterie. V současnosti takové řešení dle našeho názoru neexistuje, jelikož je to vždy něco za něco.

Závěrem mohu jen přidat poslední skromné rady:

Pokud zvažujete nákup FV systému s cílem se co nejvíce osamostatnit, systém postupně rozvíjet o jiné zdroje než fotovoltaiku (kupříkladu větrnou energii) a v budoucnu být zcela nezávislí, zvolte určitě technologii ostrovních měničů.

Pokud chcete jít cestou budoucího sdíleného prostředí malých zdrojů, které své kapacity, jak co se týká fotovoltaických panelů, tak bateriových uložišť sdílejí v chytré síti a vzájemně vytvářejí síť decentralizované energetiky, které spolu navzájem spolupracují a jejich kapacit využívá distribuční soustava a dohromady z toho mají prospěch všichni, pak zvolte řešení síťová, která ovšem v dnešní době a při současné legislativě v České republice nenabízejí optimální řešení. Snad se situace zlepší...

 

Úplně prvním krokem je vždy kontakt. Dejte nám o sobě vědět, vyplňte krátký formulář a my Vás budeme kontaktovat v nejkratším možném termínu a budeme se snažit zodpovědět veškeré další otázky.

Zanechte nám své údaje. Brzy se vám jeden z našich techniků ozve a probere s vámi možnost realizace solární elektrárny na vašem domě. 

CO VÁS ZAJÍMÁ
ČEHO CHCETE DOSÁHNOUT
TYP NEMOVITOSTI
VYUŽITÍ ELEKTŘINY
VÝZNAMNÉ SPOTŘEBIČE, KTERÉ POUŽÍVÁTE
ODKUD JSTE SE O NÁS DOZVĚDĚLI?